LOGO



list HISTORIE list

JAK TO BYLO S MĚSTY?

"...Od té doby, od ukončení husitských vojen, jest zlatá doba českých měst; 15. věk jest doba květu a síly české i uvědomění. Města jsou od té doby česká i na zevnějšek. Císař Zikmund uznal a prohlásil, že v Čechách jen Čech může býti v úřadech; český jazyk zavládl všude v městech, všude měl místo a přednost, z měst našich psáno po česku i za hranice. Dokonalým zčeštěním města přiblížila se k dvěma dosavadním stavům zemským, k pánům a rytířům, kteří německá města pokládali za živel v Čechách cizí; teď zvykli sobě hleděti na česká města jako na stav třetí; vyslanci měst v pohnuté době, která nutila Čechy k svornosti, obdrželi hlas na sněmích (od r. 1421). V ty časy konšelé se zbavili také královských rychtářů; sebravše a - bylo-li nutno - skoupivše rychty, proměnili úřad rychtářský ve svůj úřad služebný; rychtář městský stal se úřadem policejním nižšího rázu. Města vedla správu svými konšely, z nichž první slul primas (ze slova primus). Vládla v městě již jen radnice, a ne rychta..."
Zikmund Winter, Zlatá doba měst českých


A CO SLANÝ?

Jelikož v oddanosti Jiřímu z Poděbrad (vládl 1458-1471) vytrvali slánští před i za jeho kralování stvrdil a polepšil král Slanému výsady. Za poklesu ústřední moci pak vzrostla váha městské rady, kompetence rychtáře se přesunuly do oblasti bezpečnosti a soudnictví. Po nevyjasněných nárocích ke slánské dědičné rychtě se jejím vlastníkem stalo v roce 1464 město, které ji vykoupilo za 900 kop českých grošů od Bořity z Martinic a jeho manželky. Formálně se tím legalizoval stav, trvající již celá desetiletí. Zkušenosti z válečných let potvrdily, jak důležité je opevnění města. Proto Slaný využil klidnějších let nejen k dílčí opravě gothardského kostela, ale především k zásadní obnově fortifikace. Hlavní stavební práce, jejichž stopy se zachovaly v jižních a severních úsecích městského opevnění, proběhly ve 3. čtvrtině 15. století. Byla dostavěna věž nad Velvarskou branou, chráněná Pražská brána i skromnější Lounská brána. Podobně jako jiným královským městům, též Slanému přinesla husitská doba zvýšení prestiže a sebevědomí. Město vstupovalo do veřejného dění, zúčastňovalo se sněmů, zvětšil se majetek města i podnikavějších měšťanů. Po smrti krále Jiřího podpořilo město Vladislava Jagellonského (vládl 1471-1516), který mu vzápětí dal výsadu pečetit červeným voskem (1471 ). Později však s pocitem ohrožení vydobytých svobod ze sporů s panstvem přistoupilo město Slaný v srpnu 1482 k obnově někdejšího spojenectví s Louny a Žatcem, které se již vícekrát dříve (1420, 1440, 1449) dobře osvědčilo a města ochraňovalo.


CO BYLA HOTOVOST A CO ROTA?

V druhé polovině 15. století získávají významné postavení městské branné síly - městská HOTOVOST, zejména jako součást obecné branné hotovosti. V této době neměla hotovost již jen obranný charakter jako pevná osádka hradeb, ale města si ji shromažďovala i pro vzdálenější válečné výpravy. K tomuto účelu byly v mnoha městech zřízeny rozsáhlé zbrojnice. Válečným účelům sloužilo i správní rozdílení města na čtvrti. Každá čtvrť měla svou korouhev, která se vyvěšovala na rynku na znamení pohotovosti.

ROTA byla v této době ve slánské hotovosti základní vojenskou jednotkou, ať již čítala 200 nebo 20 bojovníků. Hlavní veliteskou funkcí v rotě byl hejtman, ačkoli ani on obvykle nebyl samostatným velitelem, nýbrž podléhal hejtmanu krajské hotovosti. Na většině výprav byli hejtmani dva, kdy jeden byl z řad řemeslných žoldnéřů a druhý byl "politický" reprezentant města. Dále byli určeni i nižší velitelé pro jednotlivé vozy a čety. Jádrem roty bývali řemeslní žoldnéři (profesionální bojovníci) doplněni různě movitým měšťanstvem i vesničany - povinnost stavět muže do hotovosti měly jak měšťané - vlastníci domovního majetku, řemeslné cechy, tak i přilehlé vsi. Později se však stalo běžným jevem vyplácení z této povinnosti a najímání náhrady na různé úrovni. Týdenní žold hejtmana byl okolo 30 grošů, u bojovníků roty se pohyboval mezi 20 a 26 groši, kdy lépe než střelci byli vypláceni pavézníci pro větší riziko a obvykle i větší zkušenosti. Zvlášť byla vyplácena ztrava - náklady na stravu. Tyto částky byly na tehdejší poměry velmi vysoké, obvykle i několikanásobně vyšší než například v zemědělství. V některých případech k tomu každému připadal i nárok na kořist z výpravy.


KDE VŠUDE ROTA BOJOVALA?

Slánská rota byla v tomto ohledu poměrně aktivní a v dané době se účastnila všech významných válečných tažení. Jen v rozmezí let 1469 až 1474 vytáhla rota nejméně devětkrát do boje, z čehož se v drtivé většině začleňovala do vyšších bojových složek, tedy do krajské hotovosti slánského kraje a s ní pak do zemské hotovosti královského vojska. Z těchto tažení můžeme jmenovat například výpravu proti Budyni, resp. proti rodu pánů Zajíců z Házmburka, výpravu na pomoc obleženému Uherskému Hradišti, následnou výpravu k uhájení téhož města, či účast na bojové kampani krále Vladislava ve Slezsku. Velmi ojediněle se rota vydávala na výpravy "na vlastní pěst" jako například proti znepřátelené Plzni či na Rakovnicko.


ČÍM BYLA ROTA VYZBROJENA?

Ze zachovalých částí rejstříku můžeme získat obrázek o pravděpodobném vyzbrojení roty. Na většině výprav bylo 40 - 50% střelců z kuší, cca. 25% pavézníků, cca. 20% bylo střelců z píšťal. Je více než pravděpodobné, že ke každé "specializované" zbrani disponovala většina bojovníků i zbraní poboční. Obdobně je reálné, že bojovníci byli vyzbrojeni i dřevcovými zbraněmi (kopí, sudlice, kůsy, výjimečně i cepy), ačkoli v rejstříku uváděny v podstatě nejsou, jelikož pro zařazení bojovníka tato informace nehrála roli. Jezdci se v rotě objevovali jen ojediněle v nepatrném zastoupení. Rota využívala k transportu i k boji vozy, nicméně nikoli bojové, ale běžné selské žebřinové s různými "bojovými" úpravami. Posádku vozu běžně tvořilo 5 - 10 bojovníků, což je méně než stanovoval sněmovní zápis o veřejné branné hotovosti v krajích z roku 1470, tedy 18 pěších, z toho 13 střelcův, 4 pavézníci a k tomu vozataj. Jen menší díl bojovníků disponoval některou částí zbroje. Ze zápisů o výpravách, kde je taková informace uvedena vyplývá, že zhruba 40% mužů mělo přilbu, okolo 5% kyrys, a přibližně 2% myšky. Toto zastoupení se mírně lišilo výpravu od výpravy, nicméně odchylky nebyly nikterak významné. Je pravděpodobné, že v zápisech není zaznamenán výdej zbroje z obecního majetku, který neměl na výplatu žoldu vliv, nicméně z rejstříku je patrno, že k tomuto propůjčování docházelo jen ojediněle a na zastoupení jednotlivých zbraní či částí zbroje v rotě by nemělo výrazný dopad. O oděvech bojovníků se v rejstříku mnoho nevyskytuje. Proto lze předpokládat, že odění roty nikterak nevybočovalo z běžného standardu v Čechách (střední Evropě) tohoto období.


JAK BYLA OZNAČENA?

Rota mohla podléhat několika znakům. Znak Královského města Slaný, znak šesticípé hvězdy (značení v trojspolku Louny, Žatec, Slaný) či korouhve některé slánské čtvrti. Pokud docházelo ke značení oděvů nebo zbrojí, tak jen výjimečně, proto se tyto znaky mohly objevit hlavně na pavézách případně na korouhvi.




zpět