Šwajcarská veselicei

Kdy:
3. 3. 2012

Fotogalerie:
ZDE

Účastni:
hejtman Matouš
polní písař Kavka z Hořešovic
Vyžral
forman Cibulář
Beránek
Píšťalka


Tak se tomu stalo v sobotu na svatou Kunhutu, že do Pražských měst přibyli houfy cizí, tentokráte však v míru, to že ctihodní Spříseženectva jali se dojednati velkých věcí politických se ctihodnými Pražských a ku tomu, aby váhu jednáním dodali, ztropilo se mnoho slávy. Jak s tím souvisí osudy Slánské roty, to mohu, má-li vzácný čtenář o takových historií zájem, dopodrobna vypovědět.
Velcí páni, co jednati přijeli, o Slaném nevěděli zhola nic, to se rozumí. Ale hejtmani gardy, co je provázela, to byla jiná. Že Slánští zruční se zbraní jsou, to není třeba vzpomínat, a tak je často cizí vojska najímala a k nejrůznějšímu zvala. Tak se naši hrdinové dostali tu na jeden kraj Světa, tu na druhý. A že Svět není nikterak velký, už Slánští i pod praporem Bielských bojovali, a že ti jsou dobrými druhy Bernských, mnoho mužů odtud poznalo se a nejeden i domluvit se po jejich svedl. Tak hejtmani gardy pozvali sobě blízké Slánské, co z dříve již znali, k hodování do malého, leč útulného šenku kdesi ve velkém městě. Tak bylo a několik dobrých mužů Roty vydalo se ku Praze dobré mysli a slávu Slaného rozvést do širých krajů dalekých.
Když místo nalezli, a že nebylo to bez obtíže, to jak je Praha veliká, vítali se vřele, že dlouhou dobu se neviděli. Tolik tváří známých tu bylo, že až k nevíře. Když všichni pozvaní sebrali se, tu promluvil slovem laskavým jeden z Spříseženeckých hejtmanů, Siegfried, co s Rotou dávno se zná, a tak příchozí uvítal a pohnul jich k hodování. Nebyl třeba dvakrát pobízet. Prvně přinesli na stoly paštičku tuze jemnou a lahodnou, že na jazyku se sama rozplynula. Tu vínem provodili, prý vynikajícím, to však sám nevím, neokusil jsem. Zato pivo, tomu jsem neodolal. Bylo hořké a silné, blízké tomu, co se šenkuje ve Slaném. Zkrátka výtečné. K tomu písař Kavka krapet takové vzácnosti, co pomáhá k dobrému zažívání, přivezl. Byla to pálenice odkudsi od Nymburka, co jednomu po mandlích voněla, druhému po višních a oběma však tuze chutnala. Po té, co pašiky už nebylo, polévky servírovali s masovými šiškami, hustou a chutnou, zkrátka znamenitou, že ani v jediné misce na dně nezůstalo. Aby střídali se chutě, nanosili stoly sladkého, též výborného. A jak se stále piva, vína i pálenice upíjelo, nálada stoupala a hudebníci spustili takových rytmů, že k tanci táhly, tedy počalo se s tou kratochvílí. Radostný byl pohled na ten rej, to mohu říci, však raději pro svou nemotornost zůstal jsem bezpečně sedět na zádi. Tu přisedl k Rotě hejtman Random a dlouze s muži promlouval. Řekl mnohé, co bylo, co bude, až čas rychle utekl a tu servíroval se chod hlavní, maso pečené po českém způsobu, co Slánští dovezli, co obecní kuchař Lopata tak dobře připravit umí. K tomu placek bylo a dovolím si říci, že krmě tak chutné nepojí ani dvorští páni. A dál se pilo a více zábavy bylo. Mluvilo se o ledasčem. Beránek pochlubil se svými odlitky Slánské hvězdy a pěkné byly, to musím uznat, jen trochu těžké. Zas, jak hejtman dobře poznamenal, hrubé kusy by takové klidně střílet mohly a škod by mnoho jistě napáchali. Tu zas, jak tomu po přemíře pití bývá, hovor klonil se tématu pramálo mravnému, že až hejtmana Matúše s Vyžralem musel písař nejednou napomenout. Tedy začalo se mluvit o něčem vhodnějším, kupříkladu o velikosti a úpravě kulí. Ne každý má stejné kule a tak bylo dobře optati se, jaké kule mají v cizích krajích. Hlavně pak, jak a z čeho je lijí, neboť právě to ponejvíce vojáka zajímá. K těm disputacím pivem posíleným stále dalších pochutin donášeli a nebyl ničeho tak nedostatek. Stoly tak za krátko prohýbali se masem nakládaným, masovými závitky s ořechy i slívami, sýry měkkými i tvrdými, ovocem šťavnatým domácím, též cizím, jež pojmenovat nedovedu. A tak jedlo se, pilo a mluvilo a tak stále dokola a tím stará přátelství posilovala, nová vznikala a též nejedno obchodní ujednání zde bylo domluveno.
Žel, všemu dobrému musí být jednou konce, a když čas nazrál, povolali mne povinnosti jinam se pohnout, to že do velké Prahy málo se dostanu a jednou přibudu-li zde, nemám nikde dlouhého stání, abych splnil všech svých povinností. Tedy odešel jsem lítostiv a více odtud nevím, tedy nemohu ničeho dalšího psáti. Snad jen, že spát šli zůstalí až k ránu, šli-li spát vůbec.

Ještě musím vzpomenout, co nepravého tentokráte se stalo. To, když písař dlouze obehrával Cibuláře a opojen byl svým umem, využila toho rozpoložení Píšťalka, která se ve hru hned spustila a nebohého písaře obrala sedm penízů a haléř k tomu. Vím, že takové vědění čtenáři k ničemu není, ale z toho je vidět, že ženským se nemá věřit, tím méně s nimi hrát v kostky.

písař Kavka



zpět