Budyňský dranc

Kdy:
10. - 12. 8. 2012

Fotogalerie:
ZDE

Účastni:
hejtman Matouš
rychtář Jíra z Motyčína
písař Kavka z Hořešovic
Lopata
forman Cibulář
Vyžral

Ženy:
Hejtmanová
Eva
Vyžralová
Píšťalka

A že boží trest padne na hlavy hříšných pánů, sebralo se veliké vojsko Slánského kraje a jalo se strhnout hrad odbojný Budyňský, ne-li strhnout, alespoň vybrat, ať jest pyšným Zajícům dáno poznat, že narušitelům míru našich zemí nebude ničeho odpuštěno ni zapomenuto. Tak se stalo v sobotu svaté Kláry. Že zde nechyběli hrdinové naši Slánští, to netřeba říkat. A chce-li vzácný čtenář ukrátit chvíle čekání, než venku přejde ta slota, mohu mu o tom slavném tažení krátce povyprávět.
Nedaleko hradu pevného tak přitáhla hotovost našeho kraje a tábor rozbila. Že obléhání mohlo se táhnout dni, týdny ba i měsíce byl to tábor řádný, dobře chráněný. Když vše hotovo bylo a nebylo více zapotřebí, vydala se Rota, jak jinak, nejbližšího domu šenkovního, a že zde na nepřátelském, mohli s hejtmanovým dovolením brát jak a čeho jim libo. Tedy nechali se obsloužiti šenkýřem, co uznal, že jiného mu nezbývá, že lépe prázdný sud i spíž, než vypálená chalupa a zlámané hnáty, tedy běhal a staral se dobře. Co to však platné bylo, když pivo bylo mdlé, bez řízu a cítit po blátě. Neutěšeni tak vraceli se mužové do tábora. Když dorazili, hejtman nakázal, by šli a přímo pod hradem vybili několik kmánů, co příkop prohlubovali a tak drzounům vyjevili, že zbrojný lid s nimi nepřišel jen tlachat, nýbrž je trestat. K tomu úkolu byl postaven rychlý pěší oddíl, který vrazil do příkopu a co bouře strašlivá na kusy chlapiska roztrhal. Bouři vstříc šli však hromy, to když z hradeb obránci procitli a střílet olovem počali. To už však byl přepad dokončen a oddíl bezpečně v táboře.
Nazítří, hned po ránu, vrchní hejtman kázal nástupu, kde jak hrad stéci hodlá, mužům vyložil. Pak nižší hejtmané svým mužům podrobně vše vysvětlili a bylo by třeba i vyzkoušeli. Jiní šli stavět žebříky, další sbít tarasy, někteří kopali lóže pro hrubé kusy a já, vzácný čtenáři, já šel do hejtmanského stanu konat svých povinností písařských. A že jsem jich vykonával tak dlouze, že jsem bezmála nestihl samotnou steč, nemohu přesně vypovědět, co se tou dobou všechno dělo. Pak už bylo nastoupení k prvnímu střetu, však žádné trouby nezněly, žádné bubny nehřměly, to že hejtman rozhodl prvně zaútočit úskokem, nečekaně a spěšně v tichosti prorazit zadní branou přes kamenný mostek. Tedy vybrán byl oddíl statečných a silných mužů, kde nechyběl hejtman Matouš, písař Kavka, Lopata i Cibulář, ti chopili se žebříku a potichu přirazili k bráně. Už, už se zdálo, že vše se zdaří, když se brána sama otevřela a ven vystoupila silná hlídka a z mostku opatrně shlížela na okolí. Cibulář, ten šel po žebříku prvý, zarazil se a jako z kamene zůstal přibit ke stěně, aniž si ho kdo z Budyňských všiml. Pak se však jeden otočil a shlédl dolů. Tehdy však ukázali, co dovedou Jíra s Vyžralem, když štěkla houfnice a celý mostek i hlídkou hradní sesul se do příkopu. Tam už čekali muži a lačností boje dosud odkládaného nebožáky kamením zbité docela porubali. To byl signál a Cibulář, Lopata, Kavka i další muži po žebříku do pootevřené brány vtrhli a drželi ji nezavřenou, dokud se jim pomoci nedostalo. Tak vtrhl do hradu hlavní voj a odpor nečekaně mírný docela rozdrtil. Tedy toho dne bylo veliké vítězství a rychlé, že tomu tak nikdo nečekal. Vysvětlení přišlo od zajatých, co přežili řež, totiž Zajícové, snad v předtuše, snad jen čistou náhodou, s větší částí svých zbrojných odtáhli před týdnem k Rakovníku a na hradě nechali jen nepočetnou posádku. Na večer, uchystali hejtmani velikou slávu, hostinu mužům, že takové povedené přepadení vykonali. Jídla nanosili, že nebylo přes stoly vidět, že ani všeho nemohlo se pojíst. K tomu mnoho piva vytočeno bylo, vše z hradních sklepů, jak jinak. K tomu všemu hrála hudba pestrá a veselá, že do tance nebylo třeba vemlouvat a jali se křepčit mnozí. Obzvláště jeden, žid to byl, poskakoval tak divoce a bláznivě, že mnoho mužů s řehotem pod stoly popadalo. Pak už jen pilo se, mluvilo, zpívalo a uléhalo na lože. Někdo dříve, někdo později, někdo až za svítání, někdo do trávy, někdo na slamník.
Ráno svítilo slunce a než se muži posbírali se z probuzení, už zvonili k bohoslužbě. Sloužilo se pod širým nebem, to aby Pán lépe hříšným do tváře viděl. Každému tak byl poskytnut čas k rozjímání o tom, co bylo i o tom, co bude. Pak ženy volaly k jídlu, později vrchní hejtman k nastoupení. Tehdy řekl mužům, že aby se dále v boji zlepšovali, vyhlašuje, že odměny se dostane tomu, kdo nejlepší bude s lukem, sekerou nebo tažení lanem. Lukům nerozumím, tak šel jsem sledovati soutěžení sekernické. Tam přihlásila se Rota bezmála celá a bezmála též zvítězila, to že Lopata všechny sekery do středu trefil nebo že Jíra do posledního kola se proházel, za mohutného povzbuzování písařem, který volal: Jíro, vrhni! Nic naplat, našel se jeden lepší a ten zvítězil. Pak se mělo soutěžit v tažení lanem, avšak Rotě nikdo se nepostavil, tak utkání nebylo. Později hejtmani rozhodli, že hrad vojsko opustí, a že prachárnu zapálí, a tím hrad vyvrátí, ať vyvrácen je jednou pro vždy. Muži tedy sebrali se, tábor naložili vozům a zamířili k domovu. Jen malá část, mezi nimi i Slánští, zůstali připravit vše potřebné k zapálení prachárny. Náhle ozval se strašný ryk, zněly hrubé kusy a brána otřásla se v nárazech. To hradní pán se vrátil s celým svým vojskem. Zle bylo. Ubránit veliký hrad nebylo v našich silách, tedy, rozhodnuto bylo jen odrazit prvý nápor a než prach vše spálí. Sotva muži vystoupily na hradby, spatřili oddíl otrhanců, co kryti dřevěným mostkem snažili se podkopat pevnou zeď a prachem ji zbořit. Tedy soustředili střelbu tam a brzo útočníci zbylí prchali. To však bylo jen malé vítězství a nemohlo nešťastnou situaci zvrátit. Nutno bylo proniknout z obležení, tedy rozhodli hejtmani prudkým výpadem ze zadní fortny prolomit kruh pevný nepřátelský a ustoupit do blízkého lesa, který by poskytl úkryt i ochranu. Prachmistři přichystali vše tak, aby prachárna vzňala se teprve, až všichni budou v bezpečí, pak muži zuřivě vyrazili. Obléhatele ani nečekali takové počínání a zprvu trochu ustoupili, tím své řady nakrátko zeslabili. Toho naši mužové nenechali ujít a posíleni starostí o své životy tvrdě nepřátele bili, až se skrze obležení probili. To draze však vykoupeno bylo. Mnoho mrtvých zůstalo po tom střetu a ustoupit bylo dovoleno jen málo vyvoleným. Když se nepřátele odhodlali k pronásledování přeživších, tu přišel ten boží zásah, ten trest, ohlušující třeskot a oheň oslepující a vše zahalil prach. Tehdy měli muži na ústupu dostatek času, že všechny pronásledovatele k zemi popadali, jak se toho lomozu polekali. Když se v hloubi lesa posbírali všichni, spravili se tak, aby schopni pochodu bili, vyrazili k domovům. Nenech se mýlit vzácný čtenáři, ač se to nezdá, vše dopadlo tak jak mělo, Pánu k radosti, že jak jsme se později dozvěděli, z toho hradu velikého zbylo sotva půl.

K tomu musím ještě přidati nového poučení anatomického, totiž, že hlavu lidskou lze skrýt do hrudníku, jak umí želva a ne že ne. Na vlastní oči jsem toho viděl…přiznámám též poprvé. Vím, že takové vědění čtenáři k ničemu není, ale alespoň vidí, co umí kámen z hradeb na lebku přesně vržený.

písař Kavka



zpět