Ptické manévry

Kdy:
19. - 21. 10. 2012

Fotogalerie:
ZDE

Účastni:
hejtman Matouš
rychtář Jíra z Motyčína
písař Kavka z Hořešovic
Lopata
Zbyněk

Ženy:
Martina Lopatová
Píšťalka

To bylo v sobotu svatého Malcha, že sešla se trojí vojska mohutná v srdci Českého království, nedaleko veliké Prahy, u vsi Ptice. Bylo tu Čechů, bylo tu Němců i bylo tu Šwajcarů. Ne, nelekej se vzácný čtenáři, nepočalo další krvavé války, nestrhlo se tu divoké bitvy, nepadalo tu mužů pod hroty pík či salvami kulí. Ač tomu nebývá v těchto neklidných letech zvykem, ta vojska sešla se dobře, by sobě přátelských pout potvrdila a v boji vzájemně novému přiučila. A že tam Slánští nechyběli netřeba říkat, proto chce-li o té výpravě vzácný čtenář něčeho zvěděti, mohu o ní krátce vypovědět.
Rota přibyla na místo již v pátek, by tábora rozbila a všemu potřebnému uchystala, že zítřek měl být dnem od slunce východu do hluboké tmy činorodým. Když stany stály, ohně hořely, všichni dopřáli sobě spočinutí a usedli, pojedli a popili, a že každý sobě něčeho přivezl, bylo víno, bylo pivo, bylo pálenice, bylo medoviny i bylo, jak už to bývá, ráno kocoviny.
V noci drželi se hlídky, to z obav, by mohl někdo pojmout zlých úmyslů proti tomu mírovému spolčení, ale krom promáčených škorní ničeho nečekaného hlídkám se neudálo. Snad jen za zmínku stojí, že hejtman Matúš, když s Lopatou na stráži stál, nevzpomněl koho po sobě budit a tak nezbylo jim jiného, než zůstat podvakrát déle, za což jim ráno chlapi landsknechtští řádně děkovali, že je celou noc spát nechali.
Sobota počala studenou hustou mlhou a tou též celý den pokračovala. K neradosti všech, se hejtman Matúš vzbudil v horečkách s dusivým šelestem v každém dechu, proto rozhodl se dobře, že raději navrátí se do svého domu. Dej mu Pán brzké uzdravení. Hned po snídani byl zápis všech přítomných a výplata žoldu. Tehdy se svých povinností ujal písař Kavka společně s Axíkem, písařem německým. Nemnoho způsobilo potíží, než si vyjasnili, v jakém jazyce zápis povedou, nakonec rozhodnuto bylo pro jazyk český, to že Kavka tuze nerad mluví i píše německy. Když nanosilo se a zpracovalo dřevo pro kuchyni, už hejtmani volali k nástupu a k rozdílení dle zbraní. Jíra, Lopata, Zbyněk připadli k píkám, Kavka ke střelcům. Pak cvičilo se. Dlouze, tvrdě, až konečně společný šik počal vypadat jako jediný celek a hejtmani kleli a křičeli o něco méně, což je znamení, že jsou spokojeni, ač to nepřiznají, to že správný hejtman není spokojený nikdy a kleje a křičí tak jako dýchá. Během krátkých chvil odpočinku muži sotva nabrali dechu a střelci tak tak stačili naplnit prachovnice. Zatím ženy připravili oběd, pstruha s kroupy, tak lahodného, že jsem jej snědl bezmála i s kostmi. Podle souhlasného mručení mužů je jisté, že i jim chutnalo. Odpoledne znovu cvičilo se, tentokráte zas se zbraní krátkou, čili s tesáky či noži. Němečtí mistři trápili muže sic dlouho, ale každý uznat musí, že přínosné to bylo a že mnohé nové se přiučil. Pak zas soutěžení v hodu sekerami bylo, mnoho zábavné i napínavé. Ač se tak zprvu nezdálo, zvítězil Sepp, syn šwajcarského hejtmana, že všechny ostatní přehodil. Ze Slánských nejdále se probojoval Lopata, jak jinak. Pak zas mnozí se dalších věcí mohli přiučit, třeba jak správně zbraní brousit, či o oděv pečovat, aby dlouho vydržel. To už byl zas večer a ženy přichystali další skvělou krmi, maso na zázvoru s chlebem pečeným v tuze šikovné to pícce. Taková by se Slánským též hodila. Pak už, jak je mezi vojáky zvykem, byl čas pít, to že nikdo neví, co přinese příští den.
Ráno, jak to včerejší, bylo ve znamení bílé mlhy a lezavého chladu. Jen co dojedli muži hutnou a chutnou ovesnou kaši s ovocem a ořechy, znovu byl nástup na výcvik. Dál se v šiku chodilo, tu útočně se stálo, tu obranně a střelci vypálili tolik prachu, že by s ním dvě Pražské brány do vzduchu vyhodil. Později zas němečtí mistři mužům ukázali, jak bít se beze zbraně a užitečné to může být, to je jisté. To už přišel čas návratu a loučení. Tehdy, jako by nikdy proti sobě nestáli, loučili se čeští vojáci, němečtí žoldnéři i šwajcarští pěšáci jako by byli bratry. Takové to tehdy bylo v neděli po svatém Malchu.


K tomu musím ještě říct, že divoký vepř dobře chutná na talíři, méně však milé je potkat jej vyhnán nutkáním za časného rána. Vím, že takové vědění čtenáři k ničemu není, ale alespoň vidí, že je to zvěř tupá, zlá a nemá pochopení pro gurmánství.

písař Kavka



zpět