Obléhání Českého Brodu

Kdy:
24. 26. 5. 2013

Fotogalerie:
ZDE

Účastni:
hejtman Matúš
profous Jíra
písař Kafkin
Cibulář
Iveta hejtmanová
Eva hejtmanová
Píšťalka
Vilda
Dan
Martina od Vildy

V sobotu svatého Urbana strhla se řež převeliká a tuze zlá u hradeb Českého Brodu. Jak již je vzácnému čtenáři dáno tušit, Slánští nemohli bíti tomu daleko, že jinak bych o tom jistě nepsal. Tedy, stojíš-li o to vypravování, jmu se jej.
Tehdy došel posel do Slaného, že je zle, že vojska mohutná blízko Brodu míří a nedej Bůh, to dobré město obleží. Na obci ničeho nečekali a korouhví nechaly na rynku věšet, že hotovost se má stavit a bratřím Brodským ku pomoci co nejdříve táhnout. Vozů bylo přaženo, muži strojeni svým i obecním a do nešpor celá Rota slavná Pražskou branou města opustila. V páteční podvečer již dosáhla Brodu a v hradbách sobě našla dobrého ležení. I vítal jich súsed Papi, súsed Martin, i vítali jich mnozí jiní súsedé, jako vítají bratři bratry. A že zvědi přinesli, že nepřítele je zatím daleko a dříve zítřejšího večere nepřihrne, svolili hejtmani, by se něco popilo.
Ráno té soboty, zvony nebily, aby neplašili v té době neklidné a tak mohlo se dlouze vyspávati. A tedy vyspávalo. Hluboce, též někteří hlasitě. Později, kdy už je spaní blízko hříchu, všichni pojedli a neřekl by jeden, že jde k strašlivé té řeži, jak mír byl zatím nad krajem. Tu jeden brň spravoval, jiný žerty ženy u ohňů bavil, další drnkal tichou melódii, takový byl všude klid. Jen povětří se poplašilo a tu slunce pálilo a tu zas město skropil déšť. Po poledni rozdělení bylo a každému byl dán hejtman, jehož poslušen býti musí a místo, z nějž povolit nesmí. Více roty dáno bylo k dřevcům, méně s ručnicemi stálo, stejně s pavézou. Něco u brány, něco na ochozech. Sám jsem byl mezi střelci, s Cibulářem, Stanislavem z Týnce, Martinem Brodským a dalšími dobrými muži v hlavní bráně, jíž silně opevnili kůly ostřenými, ježky tuze hustými i fortelnými tarasy. To už bylo viděti prvních oddílů, jež jaly se kol města lehnout. Ti vše pro hlavní šik připravovali, stromů káceli, řebříků stavěli, hrubé kusy ukládali a bedněním je opatřovali. Pak veliké vojsko zjevilo se, v čele s pánem tuze bohatě strojeným. Tak platí hydra papežská svých bohozrádců, tak jim duše temní, tak jim rozum obluzuje. Zlatem a kameny jich mámí od víry pravé. Ten, kozel zlacený, počal s Brodskými jednati, že města mají vydat, jinak zcela rozvaleno bude. Pokud ustoupí, dána jim budiž milost papežská. Neposlechli věrní bratři bludů líbivých, nedali se zvrátit od svého spasitele. A pak započla válka. Hrubé kusy zahřměly a z hradeb vyrvaly mocných kusů. Naproti jim zaštěkaly tarasnice, hradebnice i píšťaly obránců. A dlouho měnili si strany jen šípů a olova. Pak oddíl nepozorovaný připlížil se k baště staré a prachem ji začal podkládati. To jsme jich spatřili od brány a sypali je kulemi mnoze. Všech bylo pobito, i tak jeden z poslední křeče prach zapálil a bašta v hromobití strašlivém sesula se. Tak vznikla v hradbě díra široká a tehdy zatroubili a papeženské vojsko udeřilo silou přemohutnou. Ale bůh byl spolu s pravověrnými i oplácel spravedlivě. Nedali se bratří a vznikla velká řež, pro mnohé poslední. Střílelo se nejprve z dálky, pak blíž a nakonec pálil jsem ty mordy špinavé na tři lokte. A pálilo se mnoze, že půl druhé prachovnice jsem prosypal a na tři tucty kulí vystřílel. Když už zle bylo, brána počala povolovati, tehdy vtrhl do té vřavy čerstvý oddíl Brodských a bezvěrníkům krutě nakládal. A hnal jich od hradeb a rozbil děla a smetl ležení i každého, kdo úprkem se nespasil. A veliké to bylo vítezství, že písně o něm dodnes jsou zpívány. Večer narazili Brodští sudy a pilo se a zpívalo a vyprávělo, jak se na takový slavný den sluší.

Ještě přidám, že písaři se tentokráte ničeho zlého neudálo, snad jen ve spodkách mu šňůra praskla a nedržely na svém místě, což se snést dalo, ačkoli fučelo, to nepopírám. Vím, že takové vědění vzácnému čtenáři k ničemu není, ale už to k mému vyprávění tak nějak patří, co naplat.

písař Kafkin



zpět