Střelecké slavnosti v Českém Brodě

Kdy:
28. září 2013

Fotogalerie:
ZDE

Účastni:
písař Kafkin
Giovanni Basilejský
Píšťalka


To bylo v sobotu svatého Václava a v Brodě Českém dobří měšťané místní uspořádali slávu velikou a klání střelecké, kam sjeli se mnozí kušiníci vynikající i ručničníci znamenití z celé země, ba i ze některých zemí okolních. Že tu bylo i Slánských, tentokráte jen skrovného počtu, je jisté, že Brod je město Slanému bratrské a súsedé zdejší jsou jim tuze blízcí. Chtěl-li by vzácný čtenář věděti, jak si na tom klání velikém počínali, vypovím krátce jejich příběh.

Hned brzy po ránu, zápis byl v hradbách městských všech střelců a bylo jich mnoze, že stáli v řadě bezmála až k bráně. A byli tam velcí, malí, staří, mladí, muži, ženy, s kušemi tuze silnými, jiní s lehkými. Všichni toužili zvítěziti nade ostatními, jak pro slávu převelikou, tak pro odměny tolik cenné. Střílelo se na jedno kolo cvičné, pak na tři kola pro soutěž samou. Byly k vidění výkony mistrovské i o něco méně mistrovské. Sám jsem se raději neúčastnil, že kuše je zbraň nebezpečná a nechtěl jsem zranit sebe ani jiné a raději zůstal jsem u ručnice, ale mnozí další známí naši súsedi soutěžili. Mezi nimi obzvláště vynikal súsed Brodský Pappi, též Martin Brodský, pak Sibyla žena Kulíškova, i súsed Jelas, ten však vynikal spíše směrem opačným, že ten den prostě smůlu měl, jak dozví se vzácný čtenář ještě později. Též súsed Siegfried se zápolení zúčastnil a vznešeného ducha prokázal, že viděl-li, jak střelec vedlejší jedinou šipkou chybil, vypomohl jemu a svůj šíp do cizího terče doplnil. Celou tou slávou provázel bratr Chomi, muž dobrý, povahy veselé a slov tolik plný, že jimi nemusel šetřit a od rána do setmění klání přiléhavě popisoval a vše vysvětloval lidem prostým, kdož pravidlům nesnadným nerozuměli. Soutěž byla dlouhá a do konce jsem ji ani neviděl, že bylo třeba uchystati se na střelby z ručnic. Těch neúčastnilo se mnoho súsedů, jen pět, tedy: Pappi, Martin Brodský, Kulíšek, Jelas a písař Slánský Kafkin, čili já, jak vzácný čtenář jistě ví. Tehdy přihodilo se cosi podivného. Začal jakýsi ruch a šum a tu na mě kdosi zvolal, ať jdu s ním, že vtrhli do hradeb jacísi lapkové hanební a bezpráví konají. I šel jsem s ručnicí přichystanou, a když kázali střílet, zamířil jsem a na poslední chvíli zbraň strhnul, že cílem měla být žena ve stavu požehnaném a na takovou pálit se nesluší, ať je se slušnými nebo s lapky. To už proti nám se hrnul ozbrojený houf a viděl-li jsem známé tváře Brodských, uvědomil jsem si, že stojím na špatné straně, totiž mezi těmi lapky špatnými. Vykročil jsem tedy vstříc gardě městské a volal na ně, že k chátře loupežné nepatřím, ale nikdo mě v tom shluku neposlouchal, snad je Giovanni mě poznal, žel, ten zas po našem neumí a nikomu to říci nemohl. Uhýbal jsem tedy chvíli halberdám, až odkudsi přišla rána ratištěm, další pažbou ručnice, s ní druhá a pak už ničeho nevím. Až probral jsem se, bylo po všem, lapkové zabiti, nebo jati a mě se kdosi tuze omlouval, že mě mezi nimi nerozpoznal. Pak byla poprava, kratochvíle oblíbená i jednoho lámali kolem i druhého pro radost ještě zastřelili. Když nálada byla zas pozdvižena, mohlo být v soutěži dále pokračováno. To seřadili se střelci z ručnic na svá místa a jeden po druhém na džbánky pálili. Tu nádoby jedna po druhé pukaly, jak je kule probíjely. Zde bylo na zásahy tuze vyrovnáno, jen mě se nedařilo, snad důsledkem těch ran do hlavy, z předchozího toho nedorozumění a súsedovi Jelasovi zbraň se často ucpávala a více času strávil čištěním nežli střelbou. Pak střílelo se na ptáka a jedno křídlo zasáhl Brodský Martin, druhé Kulíšek a hruď strefil Pappi, čímž stal se králem střelců a vítězem celého klání. To já zas nezasáhl ničeho, ale nemrzí mě to, že do Brodu nejezdím za slávou, ale za přáteli.

Pak už se jen veselilo. Brodští nechali narazit sudy objemné, nad ohněm se točila pečeně lahodná a všichni dobře bavili se až do rána, jak to má být u takových událostí významných, jako tomu bylo na svatého Václava v Brodě Českém.

písař Kafkin



zpět