Slavné Roty Slánské ku Budějicím na Moravě tažení i skutků udatenstvích jejich popsání

Kdy:
18. - 20. října 2013

Fotogalerie:
ZDE

Účastni:
Jíra z Motyčína
Pavel z Lún
Píno z Roztok
Petr z Roztok zvaný Polda
Vilda z Roztok
Martin z Roztok, zvaný Růžový


Z kroniky Královského města Slaný o udatenstvích slavné městké roty u Třebíča:
Bylo to roku 1468, kdy uherský arcilotr Matyáš Korvín Markrabství Moravské plenil a Jiřík z Poděbrad se syny směle se mu postavil. I v létě stalo se však, že udatný Jiříkův syn Viktorín, byvše s jízdním oddílem ponechán králem Třebíči ku obraně, napaden a obležen Matyášem byl. Král nemeškal i hotovost zemskou povolal. Rozumí se tedy samo sebou, že slavná Slánská rota tažení se účastnila, ku Třebíči táhla i mnohá vítezství po boku krále Jiříka vybojovala.
Sepsal polní písař Kavka z Hořešovic

O tažení neslavném ku Třebíči a břicha bolení
Bylo to roku 1468 v říjnu, kdy se menší písař Kavka jal udělati v písemnostech slánských ordnung. I našel v tom chlévě augijášově lejstro červenou pečetí královskou opatřené. Tedy otevřeli ho radní a tváře jejich zesinaly. Již před žněmi král milostivý náš, Jiří z Poděbrad, hotovost zemskou svolával a Třebíči ku pomoci volal. Vyděsili se radní tuze i dumali, jak zaonačiti by těla jejich o hlavu kat nezkrátil. Vymysleli to filištýni přechytře, vzavše sobě knihu účetní.
A tak stalo se, že Třebíči ku pomoci vyrazil jsem jen já s Jírou. Jistě v záznamech mnoho chyb, ba dokonce nepravostí, že za největší dlužníky byli jsme my dva, ale co psáno jest, dáno jest. Byvše mocně groši, slaninou, cibulí, pivem i vínem náš vůz naložili, rychle naše mrzutost za své vzala. Navíc také do zbrojnice slánské mohli jsme dle libosti vejíti a kyrysy, helmice i jiné kusy sobě vzíti, že na vůz naložili jsme jak pro deset oděnců.
Bohu sláva, stalo se i, že ku pomoci slánským rota Roztocká vyzvána byla a ještě před odjezdem naším posel s dobrou zprávu, žeť čtyři nejudatnější bojovníci jejich ku Třebíči také potáhnou. Roztočtí mají totiž doma ženy tuze zlé a tak každé tažení válečné s radostí a úlevou vítají.
Cesta dlouhá byla no grošů jak pro regiment a tak my s Jírou nikterak nelitovali, že ku Třebíči sami z Roty táhnouti musíme. Kudy jdouce, tam lidé dobří vítali nás dobře. Až za Jihlavou těžkosti teprve začali Ne chlebem a solí, ale kořalkou i sladkým moštem jakýmsi, burčákem zvaným, nás ctili. Že křesťan jsem poctivý a lžím se straním, pravdu povím. Písař Kafka velice dbal o zaopatření našeho tažení a velikými hodinami vybaviv nás, bychom nejpozději na svatou Terezii k Třebíči přibyli. I poctivě jsme hodiny otáčeli, než na Moravu náš vůz dorazil. Od Jihlavy pamatujeme si toho s Jírou však poskrovnu. Byvše kořalkou a tím moštem opití, hodiny jsme otáčet zapomínali. Ten mošt proklatý toliko i prdel mojí těžce zkůšal. Stalo se třeba, že srát běžel jsem tak prudce, že Kafkovi hodiny ztratil a pak do soumraku jich hledal. Nutno říct, že i Jírova prdel trpěla, no tajil to přede mnou směle.
konečně díky Pánu našemu my k Budějovicím přibyli a Roztocké čekali. Že přijíždí již z dálky poznat bylo snadno, bo vůz jejich smrděl mocně a nám s Jírou ihned na rozum přišlo, že i je burčákem hojně po cestě vítali.
Jak čtenář jistě tuší, dorazili jsme ku Třebíči pozdě značně. Jest to již úděl Roty Slánské, že bojovníci objevivše se na bojišti odhodlání, no málokdy ve správný čas. Ale netřeba zoufat! Slánská rota, podpořena Roztockými, do boje zasáhla! U Třebíča zvěst o menším oddíle Uhrů po jídle pátrajícím zastihla nás. Muži zbrojní, s kterými v pití přátelsky se i slánští utkali, domů spěchat počali, byvše vystrašeni onou zvěstí. A tak ku jejich vesnici u Budějic táhli jsme rychle. A dobře tak!
Náš menší oddíl dorazil, když Korvínovi žoldnéři zle doléhali na ves ledva lehce opevněnou, toliko ženami, dětmi i jedním bláznivým starcem Cipísem bráněnou. I napadli jsme je za pochodu směle a tvrdě na ně dobírali.
Zde však doznati třeba, že díla našeho vojenského skoro již třeba. Brada spadla nám, když seznali jsme, jak zlé a kruté jsou ženy moravské! Ne sudlicí či cepem, ale válečkem na nudle i hráběmi na Uhry tak krutě se obořovaly, že lebky jejich i v helmicích na kaši drtily a zle u toho se křenily. I seznali naši přátelé Roztočtí, že křivdili tuze ženám svým, že zlými je zovali a stesk převeliký po nich je znáhla popadl.
Jak po boji bývá, hostina veliká, piva, vína, kořalky, masa i burčáku, že slánští a roztočtí chváleni za pomoc byli. Veselo tuze, však Petra z Roztok popadl mocný smutek po robě své. A že vína i piva za tři chlapy vypil a že úplněk byl, čas hříchům nakloněný, počal se Píno o Petrovu křesťanskou duši tuze obávati. A že jednu pryčnu s Petrem měl, postavil na noc mezi nimi zeď z kyrysů i jiných plechů, takže ráno sobě oddechl, že duši Petrovu pro spasení zachoval.

Ještě zmíním, že v šarvátce navlekl jsem sobě toliko kyrysu i kusů dalších, že od hlavy po paty v plechu byl zakutý. Že na lehký oděv bojový přivykl jsem, i hodil jsem v boji nejtužším takovou tlamu na zem kamenitou, že hvězdy viděl jsem. Vím, že takové vědění čtenáři k ničemu není, no píši to bych lehkooděné bojovníky před hraním si na rytíře tuze varoval.

Sepsal Pavel z Lún, felčar



zpět