Bitva Budyně

Kdy:
6. - 10. srpna 2014

Fotogalerie:
ZDE

Účastni:
Mates, Divous, Kafkin, Petr, Lopata, Beri, Švéd, David, Píno, Cipís, Radek, Khárl, Standa, Jindra, Zbyněk, Čubas

Iveta, Martina, Eva, Jarka, Peťa, Věra, Ilona


To bylo v sobotu po svatém Dominiku, kdy udála se bitva veliká, kdy mužové padali, zdi se bortily a ženy plakaly. To bylo v zemi daleké, plné hor a jezer, kde mluvilo se tolikero jazyky, že nebylo možno jich vypočítat. Tam tehdy i jazyk český zněl, to že tu byli mezi mnohými i Slánští. Proč a jak vzácnému čtenáři vypovím, má-li trochu času nazbyt.

To již ve středu dorazila Rota po té cestě daleké do tábora obléhacího pod praporem Bielských, z již dříve dobře známých, rozbila své ležení. Tu musím zmínit jednu zajímavost, že hejtman Matouš zřekl se hověti v hejtmanském stanu v tom z Roty nejvýstavnějším, že příliš blízko byl vystavěn proláklině hluboké jíhož dna viděti nebylo. A hejtman řekl, že z díry cítí síru a že lépe spát méně výstavně však dále od ďáblů a ti že tam dozajista prodlévají. Tak přišli muži k lepšímu nocování, a třebaže z díry linuly se různé pachy, žádný ďábel jich neodnesl. Sotva ležení rozbili, již byli hotovi pustit se do práce. Když slunce zapadlo, co dělat, nutno bylo okusit místního piva. Nebylo jako Slánské, ale ani nebylo nedobré a s každým dalším žejdlíkem bylo lahodnější. Po další dva dny mužové usilovně připravovali žebříků a cvičili se s nimi zacházet. I tu musím se s vyprávěním zastavit, že u této činnosti docházelo ke dvěma věcem. Prvně mužové, již dlouho z domovů, hovořili tuze náruživě o hluboce rozepjaté haleně a vysoko vykasané sukni krčmářovi ženy a vymýšleli namnoho způsobů, jak si s takovou rozpustilostí poradit, že ti nejmladší z Roty se červenali docela všude, tedy i tam, kde se obvykle nečervenají. Jen ti starší a zkušenější mužové se do toho fantazu tolik nezapojovali, že už dobře vědí o životě a rozepjatých halenách své. Druhé, co muže vzrušovalo, docela však opačným směrem, tedy spíše k nedobrému rozpoložení, bylo zažívání Beránkovo, že pouštěl takových, vzácný čtenář odpustí, smradů, že muži nejednou opustili rozestavěný žebřík jako by mezi ně dopadl kámen z těžkého praku. Když přišla sobota z porady hejtmanů všeho vojska bylo rozhodnuto, že dojde toho dne k útoku. Tehdy i nastal. Trouby ohlásili, že vojsko spříseženské, tedy i Bielské, tedy i Slánské kupředu pohnulo se. Nesčetné množství žebříků přiraženo bylo patám hradeb vysokých a tehdy přišla smrt. I obcházela kolem celého hradu obleženého avšak ani jeho nitru nevyhla se. A kosila muže šípy, kulemi, koulemi bombard, vrhaným kamením, horkou vodou i sekající ocelí. Slásnkým připadl jeden z žebříků a bylo jim dopřáno, že dosáhli do proluky mezi stínkami a žebřík stále držel celý. To že mu dali mnoho práce a nešetřili na něm. Jako první stoupat počal písař, ale sotva dospěl poloviny výšky hradby, když zasáhl jej do paže zprudka šíp a z žebříku strhl. Pak lezli další a podle křiku zasaženi byli kamením metaným burgundskými obránci i podle křiku ještě většího vroucí vodou zvrchu litou. To už jsem ale neviděl, že muži odnesli mě k lazaretu a tam ženy ošetřovaly. Těm všem, patří dík, že mnoho mužů ochránili před jistou smrtí, že je z pole snášeli a rány jim na straně opravovali. Že nebylo mé zranění vážné, mohl jsem nastoupit k dalšímu útoku, to že ten první nebyl zdařilý a mnoho dobrých mužů pobito bylo při něm. Tentokráte spřísežní vyrazili do boje s novotou hotovou, s hrazením dřevěným střílnami opatřeným na kolech posazeným, který chránil postupující šik před lučištníky skvělými, a těmi burgundští jistě byli. Tak bylo mnoho nepřátel postříleno spříseženskými střelci z ručnic a udělali dobré místo pro další útok žebříkový. I tak málo žebříku dosáhlo svého cíle a ještě méně mužů dokázalo po nich vylézt. Slánští měli zase štěstí, že jejich část hradeb byla střelci hustě pobita, tak dostali se až na vrchol, vybili zbylé obránce a Bielský prapor, který písař na hradbu vynesl, že původnímu praporečníku šíp hrdlo proděravěl, brzy vlál nad celým bojištěm. Když viděli burgundští, že hradby byly zdolány, vrhli se k ústupu ba přímo k útěku. Nebylo však z obležení kam utéci, tak byli mnozí zabiti, mnozí zajati. Vítězství však nebylo ještě hotové. Brzy přinesli zvědi zprávy o blížícím se šiku nových nepřátel. Rozhodli tak hejtmani, že postavíme se jim v poli, že hrad pobořený by tak velkému vojsku ochranu neskýtal, spíše naopak, by jej omezoval. A tak stalo se. Mužové byli přeskupeni z obléhání pro boj v poli a tak písař znovu byl, jak obvykle, u střelců. Boj byl krátký a prudký, ale o výsledku bylo rozhodnuto tuze rychle. Spříseženecké vojsko vpadlo na burgundské v místě, které pro vhodnost sobě vybralo, kde je nepřítel ještě ani nečekal. Rychle pak střelci vpadli do boku jim a vystříleli kulemi i vybili pažbami i tesáky do posledního lučištníka. Tím byl hlavní šik tak zaskočen, že při přímému útoku docela se rozsypal. Bylo to vítězství veliké a náležitě bylo oslaveno. Lopata uchystal tolik chodů, že nebylo dáno jich spočíst a v množství takovém, že nebylo možné jich pojíst. Tu musím vzpomenout i sud křenu, který celý se dočista sežral, že ostrý byl, až rosilo se čelo a k pivu a pečeni ničeho lepšího si ani nelze představit. Tak pilo se a hodovalo a bylo dobře s přáteli.
Ráno sloužena byla mše, ale že jsou místní katolíci a Slánští podobojí, krom toho ještě z noci unavení, nikdo nešel. To Bůh jistě pochopí. Jak postupně se scházeli, měli chuť na nějaké povyražení, tak přidali se k soutěži v hodu sekerou. I házeli všichni a vyhráli Sláští, to se rozumí, ikdyž ne hejtman, ale muži, co stáli s Beránkem. Tak na něj hejtman vrhl zlé oko a to je vážně tuze zlé, to všichni vědí. Písař že byl lichý, přiřazen byl k jakýmsi němcům a aby podporoval Slánské, netrefil ani jedinou sekerou. Pak byl ještě turnaj střelecký, žel ten brzy byl zakázán, že páni ještě vyspávali noc a střelba rušila je v hnípání. Tak vystřeleno bylo pouhých sedm kulí a z těch jen dvě nalezly terč. Jedna byla písařova, druhá Bernského hejtmana nad střelci, co se mu říká Kulíšek. To už, že nebylo jiné kratochvíle, muži začali bořit ležení a nakládat jej na vozy. Tak skončilo se to slavné veliké tažení, kde vlastně Slánští jako první dobili hrad a tak nepochybně napomohli vyhrát celou bitvu.

Ještě musím říct, že Beránek je ovinthrop, čili ovcodlak, to muži nade vší pochybnost zjistili. Vím, že vzácnému čtenáři takové vědění k ničemu není, ale až jej v noci za úplňku vzbudí strašlivé hrdelní bečení, alespoň bude vědět, že je Rota blízko.


písař Kafkin



zpět