Stránecká Zhoř 2015

aneb svini zdar

Kdy:
13. - 15. února 2015

Fotogalerie:
ZDE


V pátek před svatým Valentinem sjela se sešlost veliká ku tvrzi pevné ve Stránecké Zhoři, vsi docela malé, leč malebné. Každý z hostí na sobě nesl nejlepší svůj šat, měl-li jich však více, sváteční střevíce i čapky parádní, brky barvenými zdobené. Proč s takovou okázalostí mužové i ženy tu sbírali se, to vzácnému čtenáři rád vypovím, jelikož tuším, že by jej ta událost mohla zajímat, neboť i Slánských zde bylo viděti hojně, a jak vím, jejich příběhy vzácného čtenáře zaujímají vždy ponejvíce.

Inu, tenkráte byli sezváni měšťané i páni mnoha krajů ze země české i moravské, by společně utvrdili svazků dřívějších spojeneckých, že toho jednou z času je nutno, aby mohly vytrvati. A nebyla to sláva ledasjaká. Na tvrzi mohutné, dobře stavěné, vše zdobeno bylo suknem a chvojím, sály veliké dobře vytopené, dvůr zametený. V ten pátek všichni tu setkali se a jen střídmě, že tak na post se sluší, pojedli a popili. I tak se dobře bavili a mnohé dobré bylo tohož večera vysloveno.
Druhého dne již brzy počaly přípravy veliké na hostinu navečerní. Tu stalo se, že řezníky Měřínské k tomu účelu povolané cestou lapci jacísi přepadli a zle zmordovali, že nebyli moci zpracovat toho všeho dobytka k poražení uchystaného. Tehdy stalo se, že měšťané i páni, bez rozdílů, vstali, odložili brokátu, vykasali rukávy hedvábných košil, oblékli zástěr a jali se práce té, a že jí bylo. I nehledě svého postavení, zšpinili ruce své krví sviní. To spojuje Čechy i Moravany, bažení po soustu hojném, nejlépe tučném, to pak zapomenou veškerých svárů, to pominou svých rodů i majetků a všeho učiní, by ten pud prostý ukojili. A tak sousedé Galion a Abďa, dobře znalí práce s nožem, to že u německých oddílů landsknechtských působili, počali porcovat první svini velikou, a to byla, že vážila přes čtyři sta liber, a to jsem v úsudku mírný. Kolik bylo sviní toho dne pobitých, jsem nespočetl, ale když krájel jsem ledviny, těch bylo na tucet, tedy nejméně půl tuctu sviní muselo být. A všichni spojili se v tom úsilí velikém, ten krájel, ten míchal, ten ochucoval, ten plnil, ten zas pil a veselými řečmi tu společnost bavil, další hrál, jiný zpíval. Též písař přičinil se a leč neuměle, přece s vervou čuněti lebku štípal a špeky okrajoval. To už v kotlích voda vřela a do té vloženo bylo vše, co bylo třeba, by vzešly z toho všechny ty pochutiny, paštiky, tlačenky, ovárky, jazyky, i mnohé další. A v jiném kotli zas škvířilo se sádlo a škvarků bylo tolik, že se pod nimi stoly prohýbaly. K tomu bylo množství plodů polních, především pak výborné zelí šlapané, které křivilo hubu do šklebů v pravdě ukrutných a především, především mnoho piva dobře vařeného, které jediné rovnalo mužů zažívání. Bez něj zle by se jim vedlo, to že mastnoty bylo přemnoze a latríny jen jediné, což jak vzácný čtenář uzná, není dobré rozpoložení. A s každým pivem stoupala nálada, a že na začátku byla dobrá, později vynikající, nakonec bezmála dokonalá. A tak veselí bylo stále větší, až mužové někteří jali se pět jakési písně, jejichž melodie ani slova jsem neznal a co více, neznali je ani zpěváci, tak byl to takový halas všeliký, ale což, hlavně že je zabavení. A ženy, že jim to podobno, chtě tance, vlákali nevinného Pavla, pána Kestřanského, písaře slánského i jiného mládence nerozvážného do kola, a že ti již byli unaveni křepčením kol sviněbití, též pivem vypitým, spíše sebe vzájemně kopali, než by vedli tanec okulibý. Ale pro radost ženám to přeci učinili, že i ty mnohé toho dne vykonaly a zasloužily povyražení. Když večer přešel v noc, maso téměř veškeré bylo zpracováno, zábava neutichla, ba naopak. Bavili se ledasčím, kupříkladu Moravští učili Čechy jejich jazyku, či spíše různým odlišnostem, což po mnoha sudech piva vypitých, přineslo zábavu tuze náramnou.
Rána následujícího, jasného a mrazivého, vstali někteří dříve, jiní později, ale všichni dobře naladěni, jen žena Cipísova, jediná byla znavena, že v noci měla zlé vidění, totiž medvědí řiť, což, jak vzácný čtenář jistě uzná, může být strašlivé magické znamení a i kdyby ne, je to představa i tak děsivá a spánek dokáže nepochybně zcela pokazit. Později pán tvrze té veliké, pozval hosty k prohlédnutí svého domova a provázel je tuze zajímavým povídáním. Obzvlášť Pavel, pán na Kestřanech ocenil tu rozmluvu, že spojují je stejné obtíže i stejné radosti. Čas běžel, až přišlo k rozloučení. Všichni neradi zdi ty opouštěli, ale hřálo je vědomí, že takové setkání jistě nebylo naposledy a též je hřála nemalá výslužka.

Ještě musím přidati, že práce s nožem dobře ostřeným, není jako práce s brkem, jelikož z deseti prstů na rukou, jen pět mi zbylo zdravých. Vím, že takové vědění vzácnému čtenáři k ničemu není, ale alespoň vidí, že řezníkům jde o zdraví jak při cestování, tak při práci samé.


písař Kafkin



zpět