Uherský Brod 2016



Kdy:
20. - 22. května 2016
Fotogalerie:
ZDE


V sobotu po svatém Ubaldu postavili se sobě šiky mohutné u Uherského Hradiště a vyčkávaly nadcházejícího střetu. To král Jiří vyslal zemskou hotovost pod vedením svého dobrého syna knížete Jindřicha, aby vyhnal z naší země cizáky uherské, kteřížto stavěli se za nárok nepravý Matyáše, toho uherského havrana. Na které z těch stran že byli Slánští, to vzácnému čtenáři není nutno sdělovati, to jistě dobře ví, že Rota naše vždy stála pevně při králi Jiřím a též za jeho syny statečně bojovala.

Již v pátek Rota přibyla k městu tomu obleženému, totiž Hradišti Uherskému a rozbila tábor dobře chráněný, mezi jinými, co v tom vojsku velikém leželi. A nebylo by správného vojenského ležení, aby v něm nebylo zmatku, tak třikráte se Rota stěhovala z místa na místo, že hejtmani, co měli na ležení dohlížeti, každý jinak o rozestavení smýšlel a domluvit spolu se nesvedli. To muži Slánští nesli někteří lépe, jiní hůře, mezi nimi i písař, jinak povahy mírné, zle se rozežlučil, to že nesnese ve věcech neřád. O to hořčí to bylo, že muži dobře si pamatovali posledního boje s těmi hejtmany, kteří měli stát po jejich boku, namísto toho hanebně Slánské zradili a popřeli jejich spojenectví, což, to vzácný čtenář jistě uzná, je nestoudnost veliká a špatně se zapomíná. Na to však nakonec muži povznesli se, že písař rozlil každému pálenici obilnou, tuze chutnou, a ta, jak známo mysl klidní a hořkost odjímá. To už hlídka vrátila se, že nedaleko tábora stojí krčma zájezdní a piva ještě má, což v blízkosti vojenského ležení je věc nevídaná, neřku-li zázrak. Tedy mnoho mužů vydalo se tam, a co bych povídal, po nich už více piva tam nezbylo, i když dobré nebylo, ba ani vína, ani pálenky a snad ani láku ze zelí. Ale tak je to správné, že mužové v takový den nikdy neví, jestli není jejich poslední.
Ráno, jak jinak, prvně na nohou stáli Jíra, Kafka a Zbyněk, to že ti vždy málo pospí, spí-li vůbec. To naopak Lopata, někdy v pelechu se válí, zatím co už kolem bitva zuří. Ale muži mu to odpouští, to že tak dobře vaří. Pak, když poledne minulo, nastoupilo se vojsko k boji. A byl to pohled velkolepý, že Jindřich stál v zadu, proti nim posádka Hradiště a mezi nimi uherští. A věděli, že nemohou odolat, že Češi sílu mají a též odhodlání vyhnat cizáky ze své země, že osvobodit musí obležené město, jinak že zle bude, že nastane v něm hlad a smrt. Pak bubnovali k útoku. A seběhl se boj veliký. Tuze krvavý. Nejprv uhři udeřili na město v naději liché, že jej tentokráte dobudou a za jeho zdmi se ukryjí, ale muži na hradbách jim toho nedali a povzbuzeni, že prvně za dlouhý čas jsou tou silnější stranou, střelbou tuze prudkou stavěli jejich šturmu a metali po nich kamení a sudy a lili z hradeb horkou vodu i smolu. Pak udeřili Jindřichovi šiky a byl to pohled strašlivý. Nejprv pálily ručnice i hrubé kusy a to i slánské a nepřestaly chrlit olovo, železo i kamení, dokud střelcům nedošel prach. Pak Češi vřítili se na uhry prudce a bili jich bez milosti a bili, že docela všecky pobili a mnoho hrubých kusů ukořistili a jiného majetku z uherského ležení. A ještě mrtví nepřestali krvácet a už vstupovali do městských bran spížní oddíly a jako míza životodárná rozlévali se ulicemi a lidu vyhladovělého sytily. Tehdy všichni provolávali slávu králi Jiřímu i knížeti Jindřichovi a s nimi i Slánští, kteří byli v čele útoku, ale mrtvých žádných neutrpěli, jen několik potlučených. Mezi nimi i Zbyněk, který
Pak už bylo jen veselí a naraženy sudy byly, co kníže Jindřich nechal pro tento den veliký dovézt a těch nebylo málo. A bavili se muži všelijak, krom jiného též karty hráli a písař mnoze vyhrával. To hodilo se, že nazítří jsem mohl ženě koupit pěkný šperk.

Ještě musím přidati, že Slánští byli poučeni o poslední módě uherské, totiž po vzoru spříseženeckém mnoho uhrů na nohavici bílý kříž nosí. Vím, že takové vědění vzácnému čtenáři k ničemu není, ale alespoň nebude zmatený, jako byli Slánští, kdyby do těch krajů zavítal.
písař Kafkin



zpět