Budyně 2016



Kdy:
11. - 14. srpna 2016
Fotogalerie:
ZDE


V sobotu po svatém Vavřinci bojovala se bitva převeliká, tuze krvavá, daleko za hranicemi Českých zemí, na pomezí Burgundském. Tam obležen byl hrad a dobyt a není toliko důležité kým a proč, ale, to vzácný čtenář jistě tuší, že zde Slánských přítomno bylo, to že jsem kronikářem Roty a jinak bych o té události jistě nepsal.

Tak ve čtvrtek po svátku svrchupsaného světce přibyla Rota do těch dalekých krajin a utábořila se v ležení burgundském. Nebyla to výprava bojová, spíše politická a muži jen provázeli významných pánů, kteří zde měli spojenectví vojenské i obchodní sjednati. A taková jest politika, že každým novým spojencem čtvero nepřátel získáš, rázem jsme stáli proti spřísežencům, se kterými jsme nejednou pospolu bojovali. Ale to prostému vojáku nepřísluší souditi, to nechť posoudí budoucí pokolení, zda to bylo správné rozhodnutí. Tedy Rota tábořila s Burgunďany a nebylo jí zle. Noví spojenci byli navzdory odlišným jazykům přátelští a družní. V nedalekém městečku byla krčma a nebyli by Slánští Slánskými, kdyby ji nenavštívili. V tom kraji však, to seznali muži brzy, vařiti piva neumějí a většina chutná zle a zbytek ještě hůř. Ani ve druhé, ani ve třetí krčmě nebylo lépe, tak nakonec vrátili se do tábora. Ráno přineslo následky toho počínání, a zatímco většina mužů odnesla to větší či menší běhavkou, František od truhlářů, o němž všichni vědí, že nepije a jiných neřestí ze zásady nepožívá, vypadal ráno neobyčejně zle, a když mu kdosi připomněl, že včera vypil přes dva tucty žejdlíků, což je, na jednoho muže, třebaže vojáka, pozoruhodný výkon, vypadal ještě hůře.
Mezitím se v pátek před polednem vydala se malá výprava jednoho Burgundských pánů k nedalekému hradu, jehož pán stále váhal, ke které straně se naklonit, by jej k sobě přichýlili, ale v té skupině žádný ze Slánských nebyl, tak bezstarostně ubíhal den a muži dobře bavili se. Druhý večer, poučeni zlou pivní zkušeností, pořídili sobě v okolí vína, což bylo o poznání poživatelnější, zas jej bylo poměrem k mužům žalostně málo. Tak přišel-li by vzácný čtenář k Rotě o půlnoci, našel by většinu vojáků již spící, ten zbytek u ohně, tiše rozprávějící a s poháry naplněnými čistou vodou. Zní to podivuhodně, ale sám jsem tam byl a na vlastní oči to viděl.
V sobotu před polednem bylo ve znamení řinkotu zbraní a zbrojí. Ne však, že by se skutečně bojovalo, ale že muži Burgundští chtěli poučiti se od Slánských, jak že to v těch českých zemích válčíme, když vysloužili jsme si takové pověsti, že se před námi třesou po celém známém světě. Tak Rota ukázala jim, jak se vojska šikují, jak se vozy k obraně staví, jak lze nejlépe využít pavézníků a mnohé další, co by mohli v boji upotřebit. Tu objevili se jezdci a byli zle dobití a potrhaní a rovnou k nejvyšším hejtmanům se rozjeli a poznal jsem v jednom z nich toho pána, co včerejšího dne k tomu hradu táhl. I dlouze radili se hejtmani. Až vyšel Matouš, hejtman slánský, a řekl mužům, že Burgundské napadl početný oddíl spříseženců a že ten váhavý hradní pán se k nim přidal. Že Burgundští hned vojsko staví a půjdou tu křivdu napraviti a Rota půjde také, aby dobrých vztahů tím potvrdila.
Když vojsko Burgundsko Slánské stanulo pod tím hradem, byli spříseženci bezpečně na hradbách, alespoň si to tak mysleli. Ale sotva byly usazeny hrubé kusy, začali pálit ty mocné kanóny a vrhaly koule, jako lidské hlavy, které trhaly hradby na kusy i s jejich obránci. Ještě se neusadil prach a vrhli se do útoku žebříky. S těmi že to Slánští umí, některých se chopili a útočili též. A byl to hrozný boj a mnoho mužů padlo šípy, kulemi, svrženými kameny či horkým olejem, ale Slánští měli štěstí a už už by dosáhli hradeb a rozbili tak obranu, veleli Burgundští hejtmani k ústupu. Poslušni tedy stáhli se, ale rozmrzelí, že kdo to kdy viděl sotva se muži k boji zahřáli, už musí zpátky. Pak zase pálily hrubé kusy a to dlouze a vytrvale, až spřísežení nevydrželi toho bubnování kamene o kámen a vytáhli z brány, aby postavili se nepříteli v poli. A to byla jejich zkáza, že Burgundských bylo o mnoho více a snad byli i odhodlanější. Tak byli vybiti do jediného a praporce, které před lety stály po boku tomu slánskému, dnes zašlapány byly do bláta a krve.
Večer bylo oslavováno to vítězství a veliká hostina byla na nádvoří pořádána, ale Rota raději vzala za vděk soukromí jedné z místních krčem a navzdory pivu nedobrému bavila se tam. A bavila se dobře, jak to Rota umí. Když vraceli se muži v noci zpět, zastavili se přeci na té slávě veliké, tedy lépe řečeno na jijích pozůstatcích, a chtěli si na počest nových přátel Burgundských jedno pivo dát. Sotva napili se, litovali toho. Jestli byla všechna místní piva nedobrá, tohle bylo jejich králem či spíše císařem. Destilovaná nechutnost, pivní mor, břečka jedová, šťáva žlučová, hanebnost mokvavá. Ještě dnes se mi žaludek vzepře při té vzpomínce. Střež se vzácný čtenáři kdy ochutnat ten nestvůrný nápoj, jemuž zde říkají K´acov. Tak muži zas své žejdlíky odložili a ani jediný z nich se nepřemohl, aby jej dopil. Raději šli do tábora a pili zas čisté vody. Tak skromně skončila ta výprava slavná, kde Slánští zase jednou zasáhli do dějin.

Ještě musím přidati, že v těch dalekých krajích mají zlou havěť jedovou, která četně uštkla nebohého písaře na obou nohou, že mi docela ztuhly, až jsem chodil jako marioneta v rukou neschopného loutkáře. Vím, že takové vědění vzácnému čtenáři k ničemu není, ale alespoň až zahlédne někoho trhavě a lámaně se posunovati, uzná, že nemusí jít nutně o blázna či o opilce, ale třebas jen o uštknutého ubožáka.

písař Kafkin



zpět