Svatomartinská husa na Stránecké Zhoři 2016



Kdy:
4. - 6. listopadu 2016
Fotogalerie:
ZDE


To bylo v pátek před svatým Martinem, že sjeli se ke tvrzi Zhořské mnozí stavu panského i městského, aby společně pobyli. Pokud vzácného čtenáře zajímá, co bylo tou pohnutkou, aby tito v nevlídný podzimní čas usedli na koně a někteří delší, někteří kratší cestu podnikli ke společnému cíli, nechť čte dále, zde se to dozví.

Inu, pohnutkou tou byla žranice velkolepá a pitka ničem nezaostávající. Ale nejen pohnutky nízké, jako obžerství a opilství sem muže a ženy ze všech koutů naší země přivedly, nýbrž i cíle vyšší, jakož posílení vzájemného přátelství dřívějšího a započetí přátelství nových. A zde bych mohl vyprávění skončiti, že řečeno bylo vše a více toho není. Ale to, jak vzácný čtenář jistě uzná, by byla škoda, jelikož bych jej ochudil o výpis pokrmů lahodných, které jsme sobě připravili. Ano, ač to nebývá zvykem, někteří z hostí se sami účastnili vaření, za jedno, že je to tuze baví, za druhé, že nejblíže tak měli ke zdroji. Nejinak i písař vyměnil brk za měchačku, pergamen za rendlík a inkoust za kořenné byliny a s vyhrnutými rukávy jal se husy cpáti. A co vlastně podáváno bylo?
Tedy v pátek, že byl půst, vařilo se jen skrovně a spíše chystalo se nazítří, aby nebylo třeba příliš časně z lůžka vstávat, tak škubaly a kuchaly se husy, pekla se husí játra na paštiku, k práci pilo se pivo dobré, hořké, které přivezl k ochutnání Richard, a dobré bylo, že ochutnali muži hned celý sud až do dna. K jídlu připravena byla prostá polévka luštěninová, která hned dvakráte přijíždějící zahřála, a to navečer, kdy potěšilo něco teplého do břichu a ještě jedenkráte, totiž v noci v komoře spací, kdy pro hustotu vzduchu vezdejšího ani chlad nedokázal a mohu-li soudit, ani nechtěl proniknout dovnitř. Ten vzduch byl vazký jako med, jen o mnoho hůře voněl a každý nešťastník, kterého v noci nutkání vyhnalo z vyhřátého lože, vraceje se zpět v místnost tu, musel vynaložit veškeré úsilí, by protlačil se tím marastem.
Ráno, hned po snídani, spustili se přípravy veliké, krájely se hory jablek a hrušek, které plnili se do půltuctu nachystaných hus, pak dobře se na kůl nabodly a již za krátko se potili nad ohněm. K tomu zabiti byli dva bobři, staženi a vyvrženi byli naporcováni a ve velikém pekáči zasypáni cibulí, mrkví a petrželí a ponecháni dusiti pomalu v ohni. Vnitřnosti bobří, pak Sloupek na sádle husím dal opécti a hodovníkům nabízel tuto pochutinu, by ukrátil jim čekání na hostinu. K účelu stejnému připravena byla paštika z husích jatérek a ta nesmírně lahodna byla, dobře kořeněná a se smetanou. Též byla nabízena různá mazání, ale i jitrničky a další ovoce a zelenina, aby chutě různily se. Muži krátili chvíli hraním kostek, karet a pitím piva. Aby však i nějaké poučení odvezli si, navzájem hovořili o svých domovských městech a panstvích a všichni dobře poslouchali, jen jeden Francouz, snad že nerozuměl, stále se něčemu jako blázen pomatený smál. Pak přišla chvíle vzácná, totiž Sloupek byl úřadu svém povýšen a jako takovému, mu pán Zhořský předal klíče od tvrze a dekret toto stvrzující. Významná to byla událost a Sloupek byl neskrývaně dojat. Tu už nebránilo nic zahájení hostiny a jako první chod podáváni byli dušení bobři, po nich už husy plněné, dlouze nad ohněm pečené, potřené švestkovou omáčkou. Tu zavládlo hrobové ticho, jak všichni cpali se mocně. Že neskutečně chutné bylo vše jmenované, to nemusím vzácnému čtenáři ani říkat, to se rozumí samo sebou. Pak pilo se a povídalo a zase jedlo a pilo a povídalo a pilo a jedlo a zase pilo. Byla to hostina veliká, a kdo tam nebyl, prohloupil, neboť takových mnoho nebývá, jsou-li jiné takové vůbec kde.

Ještě musím přidati, že na takových hostinách, jakoby oděv všech účastných se smrskává a upnutějším se stává a měli by s tím všichni počítat, zejména pak šviháci v těsných gatích a doubletkách se mohou dočkat nežádoucích prostřihů. Vím, že takové vědění vzácnému čtenáři k ničemu není, ale alespoň vidí, že landsknechti možná své prostřihy vůbec nezískali v boji, jak se někdy říká, ale dost možná z takovýchto hodování.

písař Kafkin



zpět