Ručnice, tzv. „arkebuzy“, jsou v tomto období velmi populární zbraní nejen mezi vojáky, ale i mezi obyvateli měst. Z některých českých a německých měst jsou doloženy zákazy střílet nebo i jen nosit ručnici na ulici. Pořádaly se hojně soutěže ve střelbě, vznikaly střelecké spolky. Zbraně jsou na stojanu seřazeny odshora od nejjednoduššího mechanismu k nejsložitějšímu. Od nejstarší po nejmladší. To však nemuselo nutně vždy platit, jelikož všechny modely se ještě v polovině 16. století vyskytovaly a užívaly souběžně. Vystavené ručnice mají ráži od 15 mm do 18 mm. 
Úplně nahoře jsou dvě ručnice s jednoduchým pákovým mechanismem, tzv. „serpentem“, který drží doutnák, tzv. „lunt“, a stisknutím páky jej ponoří do kryté prohlubně s černým prachem, tzv. „pánvičky“.  Pod nimi jsou dvě ručnice s tzv. „přepákovaným“ mechanismem, kde páka spouště jednoduchým převodem sklápí páku s kleštěmi na doutnák do pánvičky. Úplně dole je nejmodernější ručnice s tzv. „tlačítkovým“ mechanismem. Funkci spouště zde plní vroubkované tlačítko za zámkovou deskou, které po zmáčknutí uvolní nataženou páku s kleštěmi na doutnák do pánvičky.